Příběh dětského pokoje aneb dítě je darem života
I ti nejslavnější lidé, kteří v životě dosáhli mnohé, nakonec za svůj největší úspěch v životě považují to, že se jim povedly děti. Že z nich vychovali životaschopné a šťastné bytosti, které ponesou dál jejich geny a budou ve vzpomínkách šířit slávu i svých úspěšných rodičů.
Jak zařídit prostor pro dítě, kde ho dokážeme vychovávat jak nejlépe umíme?
Dokud se dítě chová, je plně součástí rodiče, ale jak se začne samo pohybovat prostorem, začne potřebovat pro sebe vymezení místa pro pohyb a to je čas začít přemýšlet o zařizování jeho vlastního pokojíčku.
Paní Martina a její muž Antonio nás oslovili s prosbou o návrh dětského pokoje pro svoji první dceru v momentě, kdy už pár měsíců bezpečně chodila sama a druhé miminko bylo na cestě. Do té doby byla při spaní s rodiči v ložnici a přes aktivní čas měla k dispozici obytný prostor spojený s kuchyní a jídelnou. Tam se spokojeně batolila kolem maminky a byla součástí každodenního života.
„Čekali jsme s pokojíkem pro Verunku, až budeme jistě vědět pohlaví druhého miminka. Potřebujeme aby si před příchodem sestřičky zvykla, že její postýlku v ložnici obsadí mladší sourozenec. Aby se cítila bezpečně, s radostí si užívala svoji novou už větší postýlku a celý pokojík kompletně nově zařízený jenom pro ni. Zjistili jsme, že laminátová podlaha je pro komfort pohybu takto malého dítěte příliš tvrdá, studená a kluzká, proto bychom chtěli v místnosti položit celoplošný koberec. Také nepředpokládáme, že se v nejbližších deseti letech budeme stěhovat do jiného bytu a proto prosíme prostor vymyslet jako rostoucí pro dvě sestry s dvouletým věkovým rozdílem. Víme, že pokojík je velmi úzký, ale nechtěli bychom do budoucna klasické palandy, pokud to bude možné. Ale asi to jinak nepůjde? Potřebujeme dostatečné úložné prostory do budoucna na šatstvo a také pracovní stůl pro dvě školačky. Teď vše musí být celkem rychle, ale bez kompromisů a provizoria. Chceme z gruntu zařídit nápaditý, vzdušný a útulný prostor, který bude naplňovat všechny potřeby dvouleté dcery alespoň do nástupu do školy. Pokud možno za minimální náklady, které budou případně efektivně využitelné i do budoucna.“
Rozumné zadání dnešní mladé rodiny, která má standardní velikost bytu 3+KK pořízeného na úvěr se splátkovým režimem nastaveným na většinu svého produktivního věku.
Ukažme si tedy, jak se při takovém navrhování postupuje. V podstatě je potřeba začít rozvahou o půdorysném uspořádání finální verze, kdy obě dcery budou na základní škole a budou potřebovat zónu odpočinku, úložné prostory alespoň na sezónní šatstvo a svůj studijní stůl s úložným prostorem na školní pomůcky.
Patrová postel palanda obecně opravdu není nejšťastnější řešení. Často mladší dítě ve tmavé kobce dole jasně slyší pohyb svého sourozence nahoře a to je nevhodné pro jeho psychický vývoj. Proto raději navrhujeme, pokud to prostor dovolí, posun postelí o třetinu až polovinu v linii vedle sebe nebo ještě lépe přes roh. Kvůli přenosu pohybu pak konstrukčně vymýšlíme obě postele jako samostatné jednotky na sobě nezávislé a v tomto případě se opravdu vyplatí investovat do speciálně navrženého nábytku na míru pro konkrétní rozměry. Spodní postel by měla určitě do budoucna disponovat podstavnými výsuvnými šuplíky pro uložení lůžkovin. Aby se tato dala přes den upravit doplňujícími polštáři jako sofa, kde si mohou obě dcery pohovět přes den třeba i s pozvanými kamarádkami. Ve zbylém prostoru pod horní postelí je nevhodné umísťovat pracovní stůl. Kromě toho, že se k desce nedostane téměř žádné denní světlo, prostor svádí spíše ke hře, stavění bunkrů a skrýší a to je to poslední, na co by dítě mělo při psaní úkolů myslet. Pokud však jeden pokoj sdílí dvě děti, může být rozestavění stolů náročné, zvláště, když je prostor hodně úzký. Jsou-li děti temperamentně i věkově odlišné, vyhněte se postavení stolů proti sobě, zamezíte tím nežádoucí mimo studijní komunikaci. Přidaný předěl, mezi takto postavenými stoly, působí zase příliš kancelářsky. Nejlepší je umístit stoly do různých koutů pokoje, děti se nebudou rušit a odvádět navzájem od práce. Další variantou je postavení stolů vedle sebe, ale přes roh. Tuto variantu většina našich klientů preferuje díky prostorové nenáročnosti a vhodnosti pro různě nastavené dětské duše.V našem zadání jde o holčičky věkově si blízké a proto by jim do budoucna mohly vyhovovat stoly paralelně vedle sebe, jak budou ostatně zvyklé i ze školy. Jiné funkční řešení se půdorysně do pokoje ani nevtěsná.
A co s místem pod horní postelí? Je to ideální prostor pro úložné prostory. V tomto případě šatní skříň s tyčí na věšení ramínek. Umístěním dobrého osvětlení, velkého zrcadla s dostatečným odstupem a s možností si při oblékání přisednout na spodní postel, můžeme v našem návrhu hovořit i o jakési mini šatně.
Toto jsou všechno úvahy pro starší školní věk. Před tím je v průběhu let možno tento prostor variovat na další dvě až tři proměny s použitím veškerého nábytkového vybavení z první fáze a přidáváním dalšího nábytku na míru.
Za pár měsíců přijde na svět sestřička a dvouletá Verunka už bude zabydlená ve svém pokojíčku. „Není tak úplně růžová holčička, říká maminka Martina. Je spíše taková pohyblivá a veselá hopsanda.“ Hned mě napadl koncept atmosféry, víla Amálka, jak se nakrucuje na pařezu a tancuje po zeleném paloučku v příběhu „jak odešla spát až do jara“. Proto celoplošný koberec olivově zelené barvy se středně vysokým vlasem plus bílý nábytek s akcentem žluté a červené v kombinaci drobných detailů nábytku v materiálu dřeva. Všechen nábytek i doplňky použité v první fázi zařízení pokojíčku budou sloužit nejméně do šesti let věku mladší dcery. Dále do poslední fáze staršího školního věku už nebude pokračovat jen malý dětský stoleček se židličkou a nakonec ani rostoucí postýlka. Vše plynule navazuje na aktuální potřeby obou dcer přiměřeně věku. Pořízená velká komoda na hračky a oblečení, kruhové zrcadlo ve dřevěném rámu, police na knihy i světla se využijí až do poslední fáze. Textilní doplňky jako závěsy a záclony na okna, kapsář a baldachýn nad postelí odpovídají momentálnímu konceptu víly Amálky. Textilie nejsou až tak finančně nákladné, takže až se omrzí, je jednoduché je na oknech vyměnit nebo odstranit. Způsob oblečení oken je ostatně hodně závislý na celkovém příběhu a dotvoření atmosféry. Také pojetí stěny výmalbou květinové louky kolem kruhového zrcadla se v budoucnu lehce změní v jakýkoli jiný styl přemalováním.
„Hned po instalaci koberce po něm dcera začala radostně poskakovat a náramně si ho užívá.“ Není divu, protože dítě, které se učí chodit potřebuje pro správný vývoj držení těla měkčí a nejlépe reliéfní povrch jako je zem v přírodě, aby se učilo stabilitu a správně se vyvíjelo jeho páteřní svalstvo. Proto některé firmy vyrábějí speciální středně měkké reliéfní koberce do dětských pokojů. Plasticitu nášlapné plochy můžete vytvořit i položením dalšího formátového koberce s vyšším chlupem na spodní celoplošný.
„Po montáži postýlky v ní začala spát nejdříve po obědě a po došití a pověšení baldachýnu už klidně spí i přes noc bez zábrany proti spadnutí. Pro mě v osmém měsíci těhotenství je to velmi pohodlné, protože si sama sleze z postýlky a nemusím ji z ní namáhavě vyndávat. Má radost maminka.“ Ano, baldachýn nad postelí splňuje přirozeně útulnost a jakoby objetí. Stropy nebyly vždycky tak smutně horizontální a zbavené jakékoli přitažlivosti, jako ve většině dnešních bytů. A přitom tak často děti zvedají oči vzhůru ke svým velkým rodičům, nebo spontánně obrací při snění oči k nebi a hledají tam příběhy mraků. Děti jsou fascinovány, když si na nebe mohou sáhnout a baldachýn nad postelí tuto potřebu splňuje. Lze na něj navěsit i další dekorační předměty, ptáčky, motýlky nebo věnec ze svítících květů pro noční náladové osvětlení k usínání.
„Rozptýlené jemné růžové světlo nad hlavou je pro Verunčiny oči při usínání doslova hypnotizující. A naopak lampička, s jednoduchým mechanickým principem stmívání, za čelem postýlky, je zase pro manžela nebo mě praktická pomůcka při čtení pohádek na dobrou noc, pochvalují si rodiče.“ Další důležité světelné zóny jsou nad pracovním místem, nad zrcadlem, pro úložné prostory a dostatečně silné rozptýlené centrální světlo. Zde v žádném případě nedoporučuji použití, místo samostatných zónových zdrojů, masově prodávaná stropní bodová svítidla, která jakoby nasměrujete k nasvícení do čtyř koutů pokoje. Je totiž důležité, aby osvětlovadlo dítěti patřilo, aby je mohlo samo ovládat a tedy i používat. Je to vlastně jeho pracovní nástroj pro užívání si různých zón pokoje i podmínka radosti ze života. Zvláště v malých pokojích ustupuje do pozadí význam centrálního osvětlení ve prospěch drobných lokálních svítidel, které nejen dodají atmosféru příslušným činnostem, ale i charakter celému prostoru „Nakonec jsme s manželem rádi, že nový prostor pro Verunku není přehlcený a zůstává hodně místa na hraní si na zemi. Přitom působí útulně, zabydleně a nic potřebného nechybí. Nábytek můžeme přidávat postupně, jak to budou vyžadovat nezbytné potřeby obou dcer a atmosféru a styl lze měnit snadno dekoračními doplňky podle zájmů obou dívek. Velmi nás uklidnilo, že i když je pokojík malý, tak se do něj výhledově vměstná všechno potřebné až do doby, kdy jedna z dcer odejde studovat střední školu třeba do zahraničí.
Pokud se nám však povede dobře a budeme někdy stavět vlastní dům, určitě se už při tvorbě architektonického projektu budeme radit zároveň i se zkušeným interiérovým designérem. Protože jsme pochopili, že je toho tolik, co laik nedohlédne. Při stavbě životního prostoru za nemalé peníze bychom chtěli mít dokonalý domov, který bude vyhovovat všem členům naší rodiny a bude mít využitelný přesah i dále.“
Ano, ona se bohužel mnohá osvědčená, praktická, designérská pravidla v současné masové, moderní výstavbě vytrácejí. A netýká se to jen prostorů pro děti, kterým jsou vyčleněny často rozlohou nejmenší místnosti v bytě. Kéž by se nenaplnila slova socioložky a designérky Denise Chapman, že se dnes bohužel bytová zařízení stávají jen měřítkem vkusu, nebo příslušnosti k určité společenské skupině a prezentací blahobytu. Snahou po zdokonalení bytu se domov může lehce stát nepřítelem rodiny, neboť se tak odvádí zaměření a finanční prostředky, které vlastně mohly sloužit dětem….
Dítě je dar
Datum fotogalerie: 27. 6. 2018
