Příběh stolu
Původní podnět pro design takového typu jídelního stolu vznikl už před čtyřmi lety pro obývací pokoj s jídelnou v návrzích přeměny bytu v Ruzyni. Nakonec se proměna tohoto posledního prostoru kvůli rodinným změnám klientů neuskutečnila. Bylo nám to hodně líto, protože zrovna návrh stolu byl ten případ, kdy jako designéři jdeme do něčeho nového, co zatím není vyzkoušené. Jsme však vizí budoucího předmětu tak zaujatí, že si ho prostě jednou musíme někde vyzkoušet. Jak šel čas, tak jsme si v mezidobí postavili vlastní podkrovní byt. Když se doposud neobjevili žádní jiní klienti, ke kterým by se takový stůl hodil, rozhodli jsme se vyrobit si ho pro sebe. Nahrál k tomu i fakt, že do našeho bytu se vchází schodištěm středem mezi kuchyní a jídelnou a každý návštěvník zákonitě vidí detailně spodní úroveň nábytků v bezprostřední blízkosti schodiště. Nejzajímavější část stolu se tedy pro každého dostane do zorného úhlu pohledu hned při příchodu k nám nahoru.
Během posledních čtyř let jsme se dva roky po sobě vypravili celá rodina na léto na sever Norska za prací. Tam jsme náhodou objevili úžasný zdroj těch nejkrásnějších kamenů, valounů, pro naplnění těla podnože budoucího stolu. Kameny jsou nádherné, hlaďoučké, jako hroudy těsta nebo pecny chleba. Sbírání jsme se účastnili celá rodina jeden pozdní letní večer při západu slunce na břehu Barentsova moře. Pak už šlo vše ráz na ráz. Tomáš zjistil, že na seníku nad stájemi ve statku, který jsem převzala od předků, je složená hromada širokých smrkových fošen, které by se daly použít na stolovou desku. Jde o stromy z našeho vlastního lesa, který začátkem 20.st. koupili moji pra prarodiče od majitelky nadějkovského panství Karolíny Vratislavové z Kokořova jako tehdy asi 30 let starý les. Tento les sklátil v roce 2007 orkán Kyril a proto ho můj otec byl nucen vytěžit. Od té doby fošny, z přibližně 120 let starých smrků, přirozeně vysychaly. I výroba kovové podnože má svůj příběh. Ne tak původem materiálu, ale osobou, která ji pro nás vyrobila. Stanislav Mašek je kovář ze sousední vesnice, který pochází ze staré rodiny kovářů a zámečníků. Shoda v příjmení s mojí rodinou je v tomto případě zcela náhodná a nejsme nijak příbuzní. Zatímco můj rod žil v kraji vždy propojen s půdou a hospodařením na statku, tak Maškovi z vesnice přes kopec kdysi provozovali „černé řemeslo“ v Nadějkově u hraběnky Kokořovské a přistěhovali se až v polovině 19.st. Stejný člověk vyráběl i zábradlí ke schodišti do našeho bytu a podobným způsobem ukoval tedy i samotnou podnož. Změna od původního návrhu z roku 2012 je v zjednodušení kovového prstence nohy aby korespondoval se schodištěm a v použití kovového plátu jako podstavy místo dubové patky, aby světlé hladké kameny z černého pozadí kontrastně vystoupily.
Když jsem pak jednotlivé kameny ukládala do nohy stolu, tak jsem jim děkovala, že s námi odcestovali 3500km daleko na jih. Uvědomila jsem si, že jejich tvar mi připomíná čistotu, přirozenost a krásu skandinávského designu, stejně jako tamní krajinu, kam se vždy rádi vracíme. Posledním prvkem k dotvoření stolu je ohořelý nerost stromu z pobřeží poblíž nejsevernějšího majáku v Evropě ve vesnici Gamwik. Když jsem ho tam uviděla, připomněl mi torzo ženy a ve spojení s bílými kameny má pro mě důležitý energetický a symbolický význam. Ve stole tak jasně vidím a cítím vliv všech důležitých hmotných prvků, jako je země, dřevo a kov. A také nejdůležitější živly jako vzduch, oheň a voda, které sice nejsou přímo součástí stolu, ale podíleli se na jeho tvorbě.
Technologický postup výroby stolu je sám o sobě jasně zřejmý z fotodokumentace v galerii tohoto blogu. Co je však na konkrétním kusu nábytku pro nás tak magického a silného, jsem Vám na předchozích řádcích právě popsala jako příběh o vzniku a původu jednoho originálního jídelního stolu. Věřte, že podobným způsobem přistupujeme i k návrhům a realizacím interiérů pro naše klienty. Originální příběhy, které vystihují jejich majitele a navíc z krásných materiálů a dokonale řemeslně provedené. Lenka
zpět na přehled článků
