Přejdi na obsah Přejdi na navigaci

Strážní Andělé

10 textilních objektů ve dřevěných prosklených kazetách

Když jsem se ve svých šestnácti letech vypravovala na prázdniny sama se svým prvním přítelem, Táta mi při odjezdu řekl jedinou větu: „Vždyse chovej tak, ať se za sebe nemusíš stydět“.  Protože jsem celý život byla vychovávaná křesťansky, brala jsem jeho radu velmi vážně a jednoznačně jsem si ji aplikovala na křesťanské desatero. Dalších šestnáct let jsem se touto radou řídila a bohužel mi to nepřineslo vnější a ani vnitřní uspokojení. To jsem si uvědomila až ve 33 letech, ve chvíli, kdy se mi z jistého intimního důvodu rozplynuly všechny představy o „šťastném životě“. Uvědomila jsem si, že jsem potlačovala svoji přirozenost. I to nejlepší, když je toho příliš, je někdy na škodu. Stejně jako v pohádce hrnečku vař. I ta nejlepší kaše se jednou přejí nebo se v ní člověk může utopit. Od té doby jsem začala pracovat na svém posledním projektu. Během procesu tvorby prošel výtvarný záměr stejnou transformací, jako jsem prošla já sama. Uvědomila jsem si, že je mnohem zdravější být celistvá bytost a k tomu potřebuji i čas od času lidské slabosti a chyby. Moji Strážní Andělé jsou jen moji a učí mě být tou, kterou jsem. Učí mě nepotlačovat své přirozené potřeby a přitom se ani trochu nestydět za své chování. Zároveň mě učí tyto slabosti a chyby rozpoznat u druhých a umět s nimi žít.

Anděl pýchy mě učí -

Anděl lakomství mě učí -

Anděl smilstva mě učí -

Anděl hněvu mě učí -

Anděl závisti mě učí -                               

Anděl nestřídmosti mě učí -  

Anděl lenosti mě učí -

Anděl strachu mě učí -

Anděl lži mě učí -

- obsáhnout celý vějíř lidského bytí.